Račice skrovná vesnička ležící 3 km západně od Hrotovic na pravé straně silnice, která vede do Myslibořic ve výši 435 m. Má nyní v 28 domech 191 obyvatel: r. 1900 načítáno v 26 domech 167 obyvatel, r. 1870 ve 20 domech 130 a r, 1835 ve 17 domech 117 obyvatelů. Obyvatelé všichni jsou katolického náboženství, české národnosti. Ves pozůstává hlavně ze 4 uliček, kde se sbíhají, tam stojí starobylý, kdysi farní kostel. Náves není žádná. Domy jen některé stojí těsně u sebe, obráceny jsou do vsi nejvíce průčelím a stavěny z tvrdého materiálu. Grunty jsou uvnitř, po krajích stojí chalupy. Gruntů (lánů) jest jen 8, a to 3 z nich jsou rozděleny na dvé, ostatek jsou chalupníci s několika měřicemi pole. Okolo osady vede silnice do Hrotovic směrem od západu k východu.
I starý kroj i svérázný nábytek vyhynul. Uprostřed vesnice na starém hřbitově stojí starožitný kostel sv. Václava, jehožto základ sahá do konce XIII. Století. Artleb z Myslibořic, chystaje se r. 1271 na výpravu do Uher, poručil ve své závěti na stavbu (opus) kostela v Račicích 2 kopy gr. Z toho asi lze souditi, že původně patřil patronát toho kostela majitelům Myslibořic, kteří tehdy ne-li celé, tedy větší část Račic drželi. Toto právo zůstalo i nadále při majitelích větší části vesnice. Kostel zachoval v presbytáři čistě gotický sloh, kdežto loď má strop plochý. R. 1853 byl kostelík důkladně opraven péčí tehdejšího krhovského faráře. V kostele jsou 2 oltáře 2) a zdařilý obraz sv. Petra a Pavla, malovaný r. 1888 od Jindřicha Poláška v Brně, a krásné sousoší ukřižování Krista Pána (dar hraběte Huberta z Harnoncourtu). Kostelu náleží starý gotický kalich. Na věži visí 2 staré zvony, větší 6 centů těžký z r. 1491 s nápisem: Tento zvon jest ulitý ke cti a chvále Pánu Bohu a svatému Václavovi Léta Božího MCCCCLXXXXI, menší jest bez nápisu. Každou třetí neděli slouží se v kostele mše svatá. U kostela stávala fara, i patronátě, jakož i o farářích zachovaly se velmi skrovné zprávy. Patronát připomíná se již r. 1368, pak r. 1407, 1412 a 1481. (Viz dějiny.) Faráři známi jsou pouze dva: dle Volného zahnal majitel krhovský Burjan Zelený z Říčan roku 1525 faráře Achatia a vyplenil faru, r. 1581 zdejší farář Jan Řečický z Řečic pohnal Jana Dvořáka na svob. Dvoře v Odunci, že mu dal pobrati desátek a zavézti do své stodoly. V druhé polovici 16 stol. byli skoro všichni obyvatelé nekatolíci. Po bitvě bělohorské fara byla zrušena, ale obec teprve r. 1657 ke Krhovu přivtělena.
Na novém hřbitově v Račicích založeném r. 1829 pochovávají z Račic, z Odonce a ze Zarubic. Uprostřed hřbitova stojí kamenný kříž z r. 1727, který dříve stával u vchodu do fary Krhovské. Přiškolena jest obec do Krhova (asi 40 dětí).
Pečeť stará měla ve znaku špičatou dřevěnou kapličku, nad ní nápis: RAZIZ, dole otevřený věnec.
V obci jest hasičský spolek.
Pozemků patří obci 361 ha, z toho připadá na pole 218 ha, na luha 10 ha, na zahrady 2,5 ha, na pustiny 13 ha, na lesy 107 ha. R. 1910 chovali rolníci 28 koní, 116 krav, 16 koz a 104 vepře, včelařili ve 25 úlech.
Z vladyckého rodu Račického narodili se: kněz Petr z Račic, o němž píše Paprocký: „Léta 1430 zvolen jest na děkanství (kapituly olomucké) Petr z Račic, muž bohabojný, kteréhož Jan, kardinál a arcibiskup pražský potvrdil. Za jeho úřadu r. 1434 v sobotu ve vigilii na Nebevzetí Panny Marie veliké povětří se strhlo a střechu kostelní i s věží pokazilo. On korunoval po smrti Kunráta ze Zvole za biskupa Pavla z Miličina. Zemřel r. 1451 21. Martii, 3) Dorota z Račic, abatyše kláštera Pustiměřského a Kateřina, převora kláštera Dalešického, (viz o nich dějiny Račic).
Račice jsou starou osadou, která v listinách již se jmenuje ve 13. stol.
R. 1252 čteme sice již na základní listině kláštera Hradišťského u Znojma mezi základním majetkem také 2 louky (duo prata) u Račic. (Cod. d. III, 176). R. 1256 na závěti Bočka hrab. z Berneka, purkrabího znojemského, kterou pořídil pro klášter Žďárský, čteme mezi svědky Ostoje z Račic, ale tyto zprávy vztahují se k Račicům dávno zaniklým, ležícím poblíž Jemnice.
Na listině z r. 1279, kterou se urovnal spor mezi kněžickým farářem Vojslavem a Zdislavou, dcerou Hartliba z Dubu, čteme svědka Kunu z Račic. Zdá se tedy, že Račice byly sídlem zvláštního rodu vladyckého. Avšak i sousední páni z Myslibořic měli v 13. stol. zde nějaký majetek. To dokazuje darování 2 hř. stříbra na stavbu kostela Račického od Artleba z Myslibořic, když roku 1276 se ubíral na vojenskou výpravu do Uher.
Ve 14. stol. vyskytují se v Račicích sami členové vladyckého rodu Račického jakožto majitelé zdejšího statku. Rod ten silně se rozmnožil, tak že majetek také velmi byl rozkouskován a členové jeho pak ani celých dvorů nedrželi, nýbrž zhusta jen jednotlivé lány svým majetkem nazývali, často mezi sebou se svářili a soudili.
Z četných údajů a zpráv o vladykách Račicských toto vyjímáme:
Paní Eva z Račic vzdala se r. 1349 práva na 7 lánů v Račicích, 5 v Zarubicích a 3 v Oldřichovicích ve prospěch svých bratří Ctibora a Oldřicha.
R. 1350 Oldřich a Ctibor z Račic prodali 3 lány v Oldřichovicích4) Henslínovi z Lipníka. R. 1358 Elška, choť Olkeše (Oldřicha), věno 45 kop, které měla na Račicích od svého muže, postoupila Mikulovi z Račic a tento své ženě Dorně.
R. 1360 vyskytuje se Dobeš z Račic, který prodal lán Rackovi z Račic tento své ženě Kačně na 2 lánech poplatných pojistil 45 kop.
Mikul z Račic měl bratra Žibřida.5) Tento roku 1365 svůj majetek ve Zbraslavě prodal Theodorikovi řeč. Frnouš, jeho bratru Vítkovi a Dobešovi z Kněžic, a žil dále v Račicích, r. 1365 oba bratři od Jeniše z Račic koupili příjem 5 kop na Račicích za 60 kop.
Jeniš z Račic r. 1366 spolčil se na zboží v Račicích se svým synem Rackem a r. 1368 prodali oba Žibřidovi z Račic dvůr a partonát (část) v Račicích a tento své manželce Dobře na tom statku 80 kop pojistil, aby měla 8 kop důchodu. R. 1371 Žibřid z Račic své druhé ženě Anně připsal věno 5 kop na statku, který koupil od Jeniše.
R. 1368 jiní 2 bratři z Račic, Adam a Pešek prodali Mikulovi z Račic vše, co měli, i s patronátem (částí).
R. 1376 Žibřid z Račic odevzdal své děti a své zboží do poručenství Arklebovi z Říčan, čemuž jeho bratr Mikul, maje s ním spolek odporoval, brzy po tom Žibřid z Račic zemřel a pozůstalá po něm vdova provdala se za Přibíka, kterému 5 kop na 50 kopách v Račicích věnovala.
R. 1387 zapsal Mikul z Račic své manželce Jitce 50 kop na polích a na lukách ke Krhovu ležících k rukoum jejího bratra Ondřeje a r. 1390 prodal Mikul svému synu Adamovi dvůr v Račicích, na němž tento své ženě 60 kop věna pojistil.
R. 1407 Mikul z Račic pojistil Petrovi, faráři z Račic, a jeho bratrovi Žibřidovi6) na 2 lánech 20 kop věna.
Roku 1407 Adam z Račic pohnal Zikmunta z Račic (svého bratra), že mu slíbil vyložiti ze zemských desk dvůr v Račicích a toho neučinil a že mu vše v Račicích pobral, také pohnal Elenu z Bohuslavic7), že mu drží v Bohuslavicích zboží, na které byl sveden. Poslední při prohrál, načež jej Elena z Bohuslavic za náhradu žalovala. Roku 1407 a opět 1408 pohnal Zikmunt z Račic Kateřinu, měšťku z Budějovic, ženu Blahutovu, že mu drží bez práva lán (a r.1408 dva lány) v Račicích, komisarem prvního průhonu učinil Petra, faráře z Račic, druhého půhonu svého bratra Adama.
Roku 1408 Hanuš z Račic řeč. Mikulec pohnal paní Annu, vdovu po Jindřichu z Jevišovic, že mu slíbila 13 kop věna po jeho ženě a toho neučinila, také pohnal bratra Zikmunta, že mu slíbil vyložiti z desk stúpek na sněmu, který byl před 2 lety, a toho neučinil.
Roku 1412 Zikmunt z Račic zapsal své ženě Jitce, dceři Blažka, na 5 lánech v Račicích 18 kop věna, téhož roku pohnán byl Adamem, že mu překáží v dědictví v Račicích i na kostelním podací, vyháněje odtud kněze i nájemníky mimo panský nález, i skrze to ho připravil ke škodám 30 kop, proti tomu pohnal Zikmunt Adama, že řekl, že to chce dokázati listem, že má 2 díly na kostelním podací tu v Račicích, toho jest neučinil a neukázal. Mimo to z r. 1412 čteme půhony, Adama z Račic na Mikuláše z Mochova, že drží jeho základ to zboží ve Valči, neboť on dal za Hovorku 30 kop klášteru Třebickému, půhon téhož na kněze Zachariáše, faráře z Loděnice, poněvadž Erazim z Polánky mu vpadl v jeho dědictví více, než právo měl, a kněze Petra z Račic na Přecha a Kojetic, že mu pobral v Račicích na Holoubek na jeho dědictví, čehož pokládá za 30 hř.
Roku 1417 Jitka, vdova po Mikulovi z Račic, spolčila se se svým synem Mikulášem na zboží v Račicích.
Roku 1416 vyskytuje se na listinách jakýsi Čáslav seděním v Račicích, týž s přídomkem „z Hrádku“ prodal r. 1418 Šavlovi z Čermánkovic dvůr se 7 lány poplatnými v Račicích, načež Šavel své ženě Barboře (z Přeskač) 6 kop grošů věna na tom zboží pojistil a vešel zároveň ve spolek s Mikšíkem z Plenkovic, čemuž Adam z Račic odporoval řka, že po Zikmuntovi má právo na to. Roku 1419 a 1420 Adam z Račic pohnal Šavla Račic, že mu drží v Račicích 6 lánů nemaje k tomu práva, avšak bez výsledku.
Po válkách husitských žili ještě bratři knězi Petr a Žibřid. Roku 1436 Žibřid z Račic pohnal Jana z Pernštejna, že mu jeho služebníci pobrali koně v Račicích. Roku 1437 Petr, děkan olomucký, bratra Žibřida z Račic učinil společníkem svého zboží v Račicích a Odunci. Žili však ještě jiní nápadníci zboží Račického: Roku 1434 Beneš z Krhova jinak z Holúbka pohnal Zikmunta Šilhavého z Jemnice, že mu drží mocí zboží v Račicích, které mu nebožtík Linhart z Radotic8) zastavil.
Roku 1437 Barbora z Přeskač, syna Filipa, vzala za společníka na věno 60 kop, které měla na 6 lánech v Račicích a Filip z Račic ještě téhož roku prodal svůj majetek v Račicích, totiž 7 lánů a 2 podsedky s lesem, rybníkem a sádkami Žibřidovi z Račic.9) Roku 1446 pohnal Žibřid z Račic Ondřeje z Okarce, že mu pobral obilí a spálil stodolu s obilím.
Po smrti bratra Žibřida Petr, děkan olomucký a kanovník brněnský, prodal r. 1447 Jiřímu, řeč. Bílý z Popic ves Račice s 2 dvory, loukami, pastvinami a patronátem, vyjímajíc lán Vilémův a 1/3 patronátu na tom láně, jak za něho bratr Žibřid (Zeyfried) měl, neponechávaje sobě, ani dětem Žibřidovým, ani Adamovým žádného práva, také věno, které měla Anna, manželka Žibřidova. Stejnou dobou získal Jiří Bílý z Popic od Mikuláše z Račic vše jeho dědictví po matce Juditě, totiž 3 lány v Račicích. Avšak Jiří z Popic nepožíval klidně nabytého statku. Potomek z rodu Račického, Oršula z Račic, soudila se s ním až do roku 1466, kdy se s ním smluvila a jemu vše své zboží dědičné, totiž ves Račice s 2 dvory, s lidmi usedlými a neusedlými, s patronátem a vším příslušenstvím zapsala, načež Jiří se spolčil na Račice se svou matkou Annou ze Zastřízl a strýcem svým Vaňkem z Říčan. Ale tomuto hned odporovala Dorota, abatyše kláštera Pustiměřského, dotvrzujíc, že na dvůr, který se jmenuje „Vrchní“, má právo.
Po smrti Jiřího z Popic padly statky jeho Račické, které však byly zadluženy, na jeho strýce Vaňka z Říčan, po jehož smrti vykonavatelé pozůstalosti prodali zboží to, totiž ves s farou a dva dvory r. 1480 Hynkovi z Kukvic. Půhony a žaloby pozůstalých dědiček nastaly opět: Dorota z Račic pohnala r. 1480 Hynce z Kukvic a Rosic za 300 zl. uh., že í drží Horní dvůr v Račicích, 2 lány, 4 podsedky, kostelní podaci a rybníčky, které k tomu dvoru od starodávna příslušejí, stejně jej pohnala Šťastná z Račic (snad její sestra). Roku následujícího pohnal Hynka z Kukvic za 200 zl. manžel Šťastné z Račic, Jan z Nové Vsi a Radkova, že drží dědictví jeho ženy Šťastné z Račic, na které ho přijala za společníka (Půh. V/2.47,48,138 a 140) a Dorota z Račic dala útok na Hynce z Kukvic.
Uršula z Račic pohnala r.1481 své rukojmí za věno totiž: Matěje z Náchoda, Mikuláše z Tulešic a z Pece a Jana z Radiněvsi (V./2,546,547,548)10).
Roku 1482 Jan ze Sázavy pohnal Znatu z Kukvic a na Rosicích z 500 zl. uh., že otec jeho (Hynek z Kukvic)j sa poručníkem strýce Janova nedílného a jeho samého, jest prodal ves Račice s dvorem a příslušenstvím a z toho mu žádného počtu neučinil, kam jest to dal. (Půh. VII, 197). Znata z Kukvic prodal vše zboží, které měl v Račicích, r 1492 Janu Zelenému z Říčan, majiteli sousedního Krhova. Toto zboží mělo mu býti do desk zapsáno, ale hned se to nestalo, protož r. 1493 pohnal Vaňka z Panova na Kúnicích ze 600 zl. dob. uh., že jest mu rukojmě za správu vsi Račic za Jana Zeleného z Říčan, kteráž ves se mu naříká, a on vedle slibu svého mu spraviti nedbá: stejně pohnal Alše Herulta z Herultic. (Půh. VII., 447 a 448).
Poklid stal se o ten půhon takovou měrou, aby v deskách hledáno bylo: Jestliže Račice jsou ve dsky vloženy, tehdy ten poklid před se aby šel, pakli nejsou, aby Panovec a též Herult tomu půhonu dosti učinili.
Jan Zelený z Říčan vypořádal i ostatní nároky nápadníků a spojil Račice navždy se statkem Krhovským.
Roku 1667 osazeny byly v Račicích 4 lány, 1 čtvrtlán a 2 chalupy, pusto bylo 8 lánů, 2 čtvrtlány, a 1 chalupa. Jména obyvatelů: Bazala, Bezectný, Buchta, Dlask, Král, Koutný, Lampa, Skřivánkovský, Šafránek, Švanda, Voborka.
Roku 1719 udal majitel baron Roden v Račicích 7 komínů.
Roku 1751 žilo zde 6 celoláníků, 2 chalupníci s polem, 2 bez pole a 1 podruh. Láníci měli 115 2/3 míry pole, 7 2/3 míry pustin a luk na 5 1/2 vozu sena. Ze starých rodů udržel se na láně pouze rod Koutných. Nová jména přibyla: Capoun, Jira, Nehebka, Novák, Staněk.
Obec měla 1 3/4 m pole, 18 měr úhoru, 37 3/4 m pustin a 15 měr pastvin.
Polnosti jen ze čtvrtiny uznány za dobré, ostatní jen prostřední jakosti. Dříví kupovali od vrchnosti jako Krhovští.
Roku 1775 žilo v Račicích jen 6 celoláníků, hospodský, panský šafář a 2 chalupníci bez pole.
Láníci měli 98 3/4 míry pole, 7 3/4 m pustin, 1/4 m zahrad a luk na 5 1/4 vozu sena. Platili kontribuce 35 zl. 3 kr. mimo to o vánocích dávali za krmenou husu 20 kr., za 6 slepic 1 zl., za 2 kuřata 10 kr., za kopu vajec 15 kr., za předivo 42 kr. Robotu měli stejnou jako v Hrotovicích.
Hospodský na čísle 1 měl 15 1/2 míry pole, patil kontribuce 6 zl. 36 kr. a vrchnosti dával poplatek za svou živnost a nerobotoval.
Panský šafář užíval 4 1/2 míry pole vrchnostenského zdarma.
Desátku dostávala vrchnost ode všech sedláků jen 5 snopů pšenice, 38 snopů žita a 15 snopů ovsa, ostatní desátek mimo hrách a ječmen patřil faráři.
1) Odvozeno od osobního jména Radeš neb Radek, tedy původně Radšice, z čehož splynutím dš v č povstalo Račice. Také dá se odvoditi od osobního jména Racek. Že by naše Račice vzaly původ od hojnosti raků, na to nelze pomysliti, poněvadž v okolí ani potoka ani rybníků není a nebylo.
3) Mnozí naši dějepisci o Petrovi z Račic píší, jakoby pocházel z Račic u Vyškova a byl členem panského rodu z Kravař, což jest hrubým omylem.
4) Oldřichovice zaniklá dědina na Hrotovicku asi v místech nynějšího dvoru „Huberta“.
6) Petr z Račic (kněz) a Žibřid (II) z Račic byli syni po Žibřidovi (I) z Račic.
8) Linhart z Radotic byl synem sestry Martina, minemistra z Jemnice, po kterém dědil hrad Holoubek a jiné zboží, též v Račicích dvůr (viz r.1386).
10) Mnohé půhony z XV. Stol. jako (V., 180, 181, VII., 72, 73, 150, 320) netýkají se našich Račic, nýbrž zaniklé osady Račic nedaleko Jemnice.
Datová schránka: yn8a9yi 